Poštolčí družinkáč

1. prosinec 2007 | 00.01 |

Náš úžasný poštolčí družinkáč aneb ZMATENI

"Vyplouváme!" Je přesně 23.11.2007 a motory naší průzkumné lodi Victoria se naplno rozezvučely a my vypluly do krajů italské Sicílie. Dostala se k nám sice na první pohled strašlivá zpráva od velitele expedice Octopus, že celou Sicílii i Sardinii zachvátila sněhová vánice, ale na druhou stranu je to pro nás vědce velká výzva!
Naše zakotvení na nejzazším místě Sicílie bylo velmi náhlé. V té největší tmě naši základnu překvapila opravdu velmi nečekaná návštěva..."Co to je? Kdo to je?" ozývaly se zoufalé výkřiky našich vědců. "Pssst! Vypadá to, že je klid" "jo, snad .... Áááááá!" Já osobně vám ale můžu říct, že klidem bych to zrovna nenazval. Něco se mihlo kolem našeho okna. A znovu a zase! Velitel ale opravdu velmi rychle zareagoval a každému přidělil úkol, abychom společnými silami přišli na to co, nebo kdo se za tím skrývá. Charles Boon (Drobek) je znám, jako velmi dobrý stopař, a tak se vydal společně s Juliette Carten (Denča) po stopách tohoto zatím neznámého tvora. Velmi důležitý úkol měli také manželé Robertsovi (Bobo s Lískulkou). Jsou sice dobrými archeology, ale podařilo se jim nalézt několik "stop", které po sobě každý tvor dennodenně zanechává. Některými z nich byla např. jeho srst, otisk přední končetiny a exkrement – pozor, také velmi důležitá věc! Při jeho podrobnějším průzkumu zjistili způsob potravy tvora a činnost jeho trávící soustavy. Mezitím Charlese tvor zpozoroval a Juliette dokonce zajal! Charlesovi avšak nezbývalo nic jiného, než zjistit, je-li toto zvíře člověku nebezpečné. Až získal dostatek materiálů, přispěchal s Robertsovými Juliette na pomoc. Tímto si také vyzkoušeli první pomoc v praxi. Po tomto velmi náročném dni šla celá naše posádka konečně spinkat...J
Ráno jsme si uvědomili, že přece nemůžeme nechat tohoto tvora, spíše tvory (byli dokonce tři!) jen tak volně pobíhat kolem naší základny. A tak jsme sebrali odvahu a s uspávačkami jsme se na ně vrhli. Nakonec se nám je povedlo bezpečně uspat a předat do rukou tamějších ochránců přírody, kteří se o ně dále postarali.
Potom si dopoledne každý vyzkoušel, jaké je to být na chvíli rádkyní. A že to není zrovna nadvakrát legrace, se každý jistě přesvědčil. Velmi brzy se setmělo a my jsme se vydali se zavázanýma očima na cestu za poznáním i ve "tmě"...."Áááááu, moje noha! Co to bylo? Kde to jsme?" Octli jsme se na úplně jiné, neznámé části ostrova. "Něco do nás muselo narazit! My jsme, my jsme, my jsme ZMATENI!" A opravdu jsme zmateni byli. Museli jsme se ale i přes všechna zranění a překážky dostat zpět na naši základnu! A co myslíte, zvládli jsme to? Cesta to byla sice dlouhá a těžká, ale ve vědeckém týmu máme velice schopné osobnosti, tak jsme nakonec dorazili vcelku zpět na základnu.
A jakožto každý pracující člověk má právo na relaxaci a klid od každodenních starostí, uspořádali jsme si večírek! Celý večer jsme v extravagantních oblecích jen hráli, hráli a hráli deskové hry, pili, jedli, však to znáte J A celou tuto atmosféru ještě dotvořila Kriss večerním (no, spíše nočním) filmem o autíčkách J
Na další den jsme se pořádně vyspaly, protože potom nás čekalo už jen skoro samé balení, uklízení, atd. Ale když říkám "skoro", tak myslím jen skoro! Na závěr celého družinkáče jsme totiž oslavily Lískulčin svátek v cukrárně, a to fakt pořádně! Takže jsme se potom odkutálely do vlaku a hurá zpátky do Brna!
Na tento družinkáč s námi jely také Kriss a Kačka a myslím si že za to, jak se nám povedl vděčíme z velké části i jim a tak vám za Poštolky ještě jednou fakt moc děkuju!
Kapitán lodi Victoria, Jack Waters (Uzlík)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Poštolčí družinkáč kriss-->všem poštolkám 06. 12. 2007 - 17:43