Ivančena - 25.-27.4. 2008

1. květen 2008 | 20.50 |
IVANČENA
(Rézi, Dráček, Růža, Zvonek, Ovečka, Drobek, Uzlík, Bobo, Grenny, Klára)
PÁTEK
"Prosím Vás, kam až jedete?!" ptá se trošku zděšeně, trošku rezignovaně paní průvodčí, když se už potřetí prodírá skulinkou, kterou jsme jí velkoryse nechaly v uličce vedle nás a našeho objemného nákladu. "Až do Ostravy!" hlásí hrdě skautky. Průvodčí ještě jednou změří pohledem řadu zavazadel prokládaných holkama, hluboce vzdychne a pokračuje v štiplístkování.
Tak si jedeme vesele dál, koukáme se do kupéčka na zamilovaný skautský pár za sklem a postupně obsazujeme uvolněná volná místa v okolí. Z lásky k paní průvodčí. Nechybí samozřejmě zpestření drobnými inovacemi účasů. V kadeřnictvích se tomu říká foukaná, ale teprve v okénku vlaku dostává to slovo sílu!
V Ostravě si protáhneme nohy na výšlapu dlouhým schodištěm do nádražní haly, Drobek kupuje nezbytnou literaturu, někteří méně nezbytné fornetti, a pokračujeme do Frýdlantu. Cestu nám zpestřují cizí trapásky stupně 1-3 z výše zmíněné literatury. Bravo! Zvláštní, dokázaly jsme dát předem dohromady asi 3, a přesně ty se objevily mezi pěti otištěnými. Hmmm, a co horoskop? Podle všeho kamarádům se nedá věřit, máme všeho plné zuby a akce skončí fiaskem. Takto nakombinovaná skupina lidí, to podle všeho nebude žádná banalita. Musím předeslat, že nuda to rozhodně nebyla, a fiasko už vůbec, nebojte! To si zkuste, jít na skautky s horoskopem! :-D
Z vlaku jsme vyskočily do náruče frýdlantské tmy a frýdlantského skauta, který nás poslal po fáborkách. Hmmm, noční hra! Končí asi po 5ti minutách v místní škole. Happy end!
Abychom se neubytovaly jen tak trapně, že rozložit karimatky a konec, našly jsme si zábavnější cestu. Nejprve jsme v jinak volném rohu tělocvičny obklíčily staršího skautského vůdce s velkýma vykulenýma očima, prořídlou kudrnatou hřívou a zmateným milým úsměvem. Sice nám to dovolil, ale pozoroval nás kapku vyděšeně. Ve středu tělocvičny hrály děti nejrůznější hry a jejich míče končily v nejrůznějších svačinách a hlavách kolemsedících. Tak jsme zase srolovaly karimatka a odpluly do vedlejší tělocvičny. To je ale klid!
Večer přisla společná večerka, postupem času i zhasnutí. Tmu jsme neměly, protože jsme ležely v podstatě přímo pod uliční lampou. Jako víly při měsíčku. Naštěstí druhou noc už jí docházela energie, tak už tolik nesvítila. Ještě že už je to taková stařenka komunistická.
SOBOTA
Že budeme v sobotu vstávat první, když půjdeme na sedmou nakoupit? Těžký omyl! O půl sedmé už bylo živo. Ach ty děti :-D Tak jsme radši rychle utekly. S Dráčkem a Rézi jsme se vydaly pro jídlo. V pekárně jsme nabraly 40 rohlíků za neuvěřitelnou cenu 1,50 Kč, přesunuly se do potravin Terno, hned vedle nehtárny, kde holky prohnaly paní prodavačku několikrát tou stejnou trasou mezi pokladnou a koncem pultu a ona se za to na nás usmívala, a misi jsme zakončily v Albertovi, kde se slečny rozhodly podpořit českého výrobce oproti italskému, což bylo dilema na dlouho, ale nakonec bylo v tašce i 10 jablek a už se šlo zpět. Tělocvična se mezitím vylidnila a než jsme se najedly a sbalily, nebyl tam už nikdo. To je divné, vždyť ještě nebylo ani devět! Pro jistotu si ale bereme na ten nudnější úsek cesty autobus.
U hotelu pod kopci začíná výstup. Energie se spotřebovává stále rychleji, zatímco naše tempo klesá, tělo se odvodňuje a tukové polštářky rozpouští. Procházíme krásnou voňavou jarní přírodou a pomalu nám dochází, k čemu jsou dobré zimní výpravy. Kdeže si, letní kondičko? Míjíme a předjíždíme skupiny a skupinky skautů. Asi na tom přece jen nejsme tak zle J Skauti ze Štrambeka vystupují obzvlášť pomalu, mají totiž náklad. S kusem lomu na cca pěti ramenou stoupají vzhůru a svoji strastiplnou pouť doprovází dojemným zpěvem "Blíž k Tobě, Bože můj". Časem naladí i veselejší "Uvázali kozu...ona se jim utr utr utr trhla", ale potom se zase vrací ke zřejmě výstižnější písni. Prošli jsme kolem sebe několikrát, protože nás krom žizně zastavily například holčičky ze Dvojky, které chtěly vyplnit dotazníky. Proto máme přehled o onom klučičím repertoáru. Na vrchol jsme dorazily v krátce po desáté hodině, čili skoro přesně úplně hodinu po začátku výstupu. Nechápeme, zda jsme tak dobré my nebo se ti ostatní jen přepočítali, když vyráželi tak brzo. Každopádně zvládáme odmítnout nášivky za stovku, vsadit své kameny mohyle do stěny a najít si nejlepší místo na mši.
Oltář i ambon jsou vyskládány z kamenů, podobně jako mohyla. Pan biskup přichází obhlédnout "kostel" v kroji a skautském klobouku. Při mši se potom kromě jiného dovídáme, že i když je mu přes šedesát, stále si Ivančenu rád vyjde, a neplánuje to jen tak rychle změnit. Že by motivace? Ale to není to hlavní, co nám chce předat. Je to zamyšlení nad současnými idoly a ideály. ( V tom se taky vyzná, v jeho kraji jsou to skupina Kryštof, Evička Farna,...) Přibližuje nám svatého Jiřího, ukazuje, jak je důležité mít ideál i v nějakém člověku. Mít něco, co na něm chceme napodobit, abychom byly lepšími. Například Jan Pavel II. byl pro mnohé inspirativní. A další. A nejvíc je samozřejmě Ježíš J. Na závěr dal dobrý tip: Nikdy neříkejte "Proč zrovna já?!", ale "To je skvělé, že zrovna já!". Další věc, která nám pomůže, aby náš život byl krásný a plný radosti, jak nám na závěr otec biskup popřál. Bylo nás am odhadem tak 200 až 250 skautů a skautek od malinkých až po nejstarší, svítilo na nás sluníčko a bylo nám moc příjemně.
Po mši jsme vystřelily na hlavní ceremobiál zpět k mohyle, měly jsme na to přesně 3 minuty. Začalo to trošku později, což nám umožnilo delsší, a tedy účinnější prorážení davu a postup vpřed. Přesto jsme skoro nic neviděly, ale když se tleskalo, tak jsme se nadšeně přidávaly, stejně je to tady celé super, tak si zatleskáme! ;) Při obědě jsme pak rozebíraly dopolední akce: " Medaile? Tam se předávaly nějaké medaile, jo? A kdy???" "Dyť do bylo to, čemu sme tleskali!" Takže asi tolik zážitky z ceremoniálu. Mně osobně zaujalo že slovenská hymna byla zazpívaná mnohem čistěji než česká. Asi to bylo šťastným zaváháním a počkáním na první tón, česká tolik štěstí neměla a zněla v několika tóninách najednou. Aspoň si člověk uvědomil, jaká spousta lidí je kolem J.
"Jéééé, ahóóóój! Vy jste ty brňačky? A kde je Růža?", rychle si nás našli Příboráci. Volavky a Vrány plánují družinkáč u nich v klubovně, tak se rozhodli, ze se potkají. "...Tak my jdeme teda na ten oběd", loučí se holky. "Tak my jdeme s váma", nedají se kluci. Tak jo. Celkem příjemná parta, holky jsou z nich tak nadšené, že po sobě začnou házet kusy a kousky CHKO, povětšinou nízkou zeleň. Po obědě se rozdělujeme na dvě skupiny. Odbojovka a Lysá hora. Na odbojovku se jde samozřejmě s klukama, na Lysou samozřejmě se Zbyňou z 41. ze Slatiny.
Ehm, měla bych to zkrátit, dochází místo a víc než 2 strany nikdo číst nebude:-X
Pod Lysou, Zbyňa a Rézi: "S batohama je rekord 7 minut, to dáme ne? Ale my nemáme batohy, tak kolik? 5 minut? Jo! . . . tři-dva-jedna-teď! Vybíhají a nahoře se objeví za 4.50 a 4.58. Sice je jim špatně, ale ten zážitek!
Kameny, kopec, horko, hladící bod 1324, lidi, lidi, lidi, budova, výhled, inverze...Z Brna píšou, že jim prší a mají bouřky. Cha chá, jsme na to vyzráli! Sestup, hledání druhé skupiny, KOFOLA, blatouchy, auau kolena, Frýýýýdlant! Večer trávíme přiblblou zábavou přetažených lidí a veselým zpěvem a bavením se s dalšími obyvateli tělocvičny. Za to dostáváme pozvánku do Adršpachů a spoustu kontaktů J.
NEDĚLE
Ranní mše je dlouhá a brzo a v pojmenovaných lavicích. Naštěstí se objevuje schola, která tomu dodává energii a spád. Následuje snídaňe s buchtičkama a zbylou půlkou skautek se slepenýma očičkama. Dojíme se chlebem ve vlaku, noc byla dlouháááá.
Cesta domů utíká rychle, protože většina spí. Pokud zrovna nenechává vleže padat z výšky zbytky kečupu na suchý chleba (Zvonek), nepočítá potřinácté vyúčtování akce s depresí z padesátníku, který je navíc (Rézi) nebo nepíše do cancu (každou chvíli někdo). V Ostravě nakupují všichni fornetti ze zbytku peněz, který Rézi vypláci zpátky. A pomalu už je tu Brno a jeho těžký vzduch a nám se zase nechce domů. Tato akce už bez nás nikdy neproběhne!
POSELSTVÍ PRO V BRNĚ ZŮSTAVŠÍ
Ivančena je neuvěřitelně silná akce, která v člověku obnoví nadšení z toho, že je skaut, z lidí kolem něj, ze všeho. Je to akce, kde naplno prožijete to, na čem skauting stojí – uvědomíte si sebe, splynete s lidma kolem a cítíte Boží blízkost v té přírodě a radosti kolem. Pěkně vyrovnaně dostane naděleno tělesná, duševní i duchovní stránka a domů se vracíte zase o něco bohatší. Díky všem, kdo to tak skvěle zorganizovali a moc doporučujeme, kdo má nohy a rád skauty, jeďte!

k.a.j.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ivančena - 25.-27.4. 2008 růža 07. 05. 2008 - 12:13