II. část- Cizinec a kůň

1. červen 2007 | 00.01 |

Padaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaam...Žuch...No, na latrýnu to naštěstí nevypadá.Mám pod sebou něco měkkého, ale je to spíš jako matračka. Jenže nevím to určitě, protože nic nevidím- všude je tma.Vstanu a pomalu udělám krok dopředu.Najdnou se rozsvítí.No téda! Asi jsem na něco šlápla nebo si to jinak nedokážu vysvětlit. Nacházím se v malilinké místnůstce bez oken jen s jedněmi dveřmi a to, na co jsem spadla, je ve skutečnosti velký kulatý polštář.Pravděpodobně je to "dno" kmene stromu v jehož korunním domku jsem se před chvilkou probudila.Radši se i tady trochu porozhlédnu, je to tady všechno plné překvapení! Na zemi není nic co by mohlo šlápnutím rozsvítit. Asi jsem zdeformovaná výdobytky moderní civilizace a hledám v tom něco technického i když to tak vůbec nemusí být...Ale asi tady už nic nenajdu, takže se konečně podívám ven. Ale, jak se potom dostanu zpátky nahoru???No, třeba už se sem nevrátím.Otevírám dvířka (samozřejmě mám s sebou věci z šuplíku ) a vstoupím, jak jsem předpokládala, na louku.Nadechnu se čerstvého studeného vzduchu a vydám se přes louku směrem k lesu.

Procházím lesem po ušlapané cestě -ze začátku je úzká a sotva viditelná, ale jak se k ní připojují další cesty je čím dál širší a značnější. Nedá se říct, že bych se nebála, spíš ten strach přebíjím strašně velkou zvědavostí. Občas se něco mihne v křoví nebo zahouká sova. Jinak je úplné ticho. Jdu skoro celou noc.Párkrát mě napadlo, že bych mohla sejít z cesty do lesa nebo odbočit na nějaké "křižovatce" , ale myslím že bude rozumnější zůstat na hlavní cestě, která by mě mohla dovést třeba do nějaké vesnice. A věru jsem se nemýlila.

Nohy už mi jdou samy, oči se začínají pomalu klížit, ale světýlko, které zahlédnu ve mně probudí nový elán a rozproudí krev (asi jako když po hodině nudných fakt a letopočtů zazvoní na přestávku). Rozběhnu se, protože to opravdu není daleko.Celá udýchaná doběhnu na malé náměstíčko lemované několika starobyle vyhlížejícími domky. Nad dveřmi jednoho se ve vánku pohupuje cedule s nápisem : ,,Když fouká svěží vánek, je čas na slanu džbánek " -to bude nejspíš hospůdka. No, svěží vánek fouká.Sice nevím, co je ,,slan", ale jak jinak to zjistím, než že vstoupím? Vkročím do malé, kouřem naplněné místnosti . Kolem dřevěných stolů sedí muži s džbánky a vesele se baví, jiní se sklání nad nějakými kovovými kroužky, ale jsou tu i jedinci, kteří vypadají dosti podivně. Takže všechno popořádku. Nevím co je slan, čím se tu platí, kde to jsem, co jsou ty kovové kroužky a asi by se toho našla ještě spousta, co všechno nevím.

Jdu k výčepu, posadím se na vysokou židli a dám se do řeči s hostinským: ,,Ehm...mohla bych vědět, čím se tu platí ?" začnu rozhovor. Zavalitý muž s knírem se na mě zkoumavě podívá a odpoví: ,,Přicházíš asi z daleka, že?" Souhlasně zakývám hlavou. ,,Tady se platí ,,agrezky" při těch slovech otevře malou kasičku a ukáže mi přesně takovou duhovou minci, jakých mám plný měšec.

,,No, tak to bych si potom dala džbánek slanu " zakončím nᚠrozhovor, zaplatím a s džbánkem se jdu posadit k volnému stolku. Je na pravém místě, protože je tak trochu krytý zdí a přitom mám dobrý výhled na celý hostinec. Přivoním si k džbánku- mmm..má jemnou sladkou vůni. Usrknu si. Tak, konečně jsem poznala jak chutná slan. Je to něco mezi horkým mlékem a svařeným vínem. Možná je to trochu zvláštní přirovnání, ale slan je opravdu moc dobrý.Upíjím a při tom pozoruji dění kolem sebe.Ty kovové kroužky, s nimiž si někteří hrají, jsou vlastně hlavolam. Já si s tím ale hlavu lámat nebudu, protože bych měla vypátrat odpovědi na moje zbývající otázky. Na to už mi ale nezbyde čas, protože se jedna osoba v dlouhém plášti s kapucou zvedne od stolu a když prochází kolem mého, položí mi vedle džbánku nějaký dopis.Až když se za ní zabouchnou dveře, pod stolem rozvinu to podivné psaní :

obrazek

Džbánek slanu nechám na stole a hned se vydávám na místo. Vypadá to, že ten člověk měl ten dopis již nachystaný, takže by mi mohl pomoci objasnit, kde to vlastně jsem a jak jsem se sem dostala.Zajdu do správné uličky kde už čeká on i jeho kůň.Sundá si kapuci čímž odkryl svůj obličej. Je to né moc starý muž- tedy alespoň z tváře to tak vypadá. ,,Měli bychom jít někam, kde nás nikdo neuslyší, potřebuji Ti něco říct a snad Ti pomůžu odpovědět na některé otázky. " Vezme koně za uzdu a vykročí směrem z vesnice a tak se bez rozmyslu vydávám za ním.

Ujdeme jenom kousek, když uvidím něco jako starý mlýn.Světlo měsíce krásně ozařuje bílý kámen ze kterého je celá stavba postavena.Vevnitř zapálí svíčku a sedneme si na židle (kůň zůstal před mlýnem).

,,Ještě jsem se nepředstavil- tak tedy moje jméno je Horm." začne nᚠrozhovor.

,,Ehm...a já jsem..." nevím co mám říct- svoje jméno, které jsem používala ve svém světě? Ne, to asi nebude vhodné. Takže... ,, jmenuji se Teea" dokončím stručně.

,,Asi by tě zajímalo, proč jsem tě dovedl sem.Lidé ve vesnici mají dobrý sluch- lepší než by kdo potřeboval.Myslím že tady to bude bezpečnější. "

,,A jaktože jste..."

,,Jaktože jsem věděl že se tu ocitneš a že budeš právě v hostinci?" přeruší moji otázku Horm jako by mi četl myšlenky. ,,Vlastně jsem tu jenom jako posel. Mám tě dovézt k někomu, kdo ti o téhle situaci asi dokáže říct víc -to proto jsem tam byl. Tedy, jestli pojedeš se mnou. "

Co jiného mi zbývá, že? Ale napřed se ještě zeptám: ,,A to jsme kvůli těmhle dvěma větám museli odcházet z vesnice? "

,,Nejenom. Tady je to taky taktičtější. Tak co, jedeš? "

,,Vypadá to tak. Ale kde vezmu koně? "

Neodpoví, sfoukne svíčku a s úsměvem výjde ven. Moc se toho nezměnilo jen tu teď nestojí jeden kůň, ale dva.

TO BE CONTINUED...

Rusalka

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: II. část- Cizinec a kůň rusalka-admin 01. 06. 2007 - 15:02
RE: II. část- Cizinec a kůň edi 01. 06. 2007 - 18:20
RE: II. část- Cizinec a kůň aňa 03. 06. 2007 - 22:11
RE: II. část- Cizinec a kůň rusalka-admin 04. 06. 2007 - 16:12