Sůl – nejlepší houslař

1. červen 2007 | 00.01 |
Sůl – nejlepší houslař

Co stojí za sladkým zvukem stradivárek je i dnes pro vědce záhadou. Po dlouhé době přemýšlení, jak dosáhl italský houslař Antonio Stradivari (1644 – 1737) u svých výrobků tak charakteristického zvuku, přichází se svojí teorií texaský biochemik Juseph Nagyvary. Ten vložil pod drobnohled nejmodernějších technologií dvoje housle ze Stradivariho dílny a jedny z konkurenční firmy Guarneri. Nukleární magnetická rezonance a infračervená spektroskopie odhalí složení materiálu na úroveň molekul. V Stradivariho i Guarneriho houslích nachází Nagyvary cizorodé chemické látky, které by při běžném postupu zpracování dřeva, neměli vzniknout. Přesné složení zatím není známo. Zatím jen Nagyvary zjistil, že se jedná o roztok solí. Nejednodušší vysvětlením je, že oba výrobci používali roztok k ochraně dřeva před červotoči a dřevokaznými houbami. Vzhledem k tomu, že se ani jeden z houslařů nezabýval alchymií, je tato teorie velmi pravděpodobná. Ještě než houslaři dřevo použili pro výrobu nástroje, ho "zřejmě vařili v solném roztoku, který obsahoval různé minerály, aby zlikvidovali případné zamoření dřeva" tvrdí Nagyvary. Právě takový roztok je schopen pěkně "zamíchat" s vazbami mezi molekulami. Dřevo je pak tvrdší, světlejší a vydává měkčí zvuk.

obrazek

Navgyvary pro ujištění sebe i veřejnosti se snaží svoji teorii dokázat v praxi. Jako dobrý hudebník začal vyrábět housle, jejíchž dřevo nejprve omyle v podobném solném roztoku. Jejich zvuk je prý srovnatelný se zvukem s nástroji starých italských mistrů. "Základní problém ovšem je, že to nemůžeme objektivně posoudit," podotýká skeptický italský expert na historii a výrobu strunných nástrojů Carlo Kieza. Podle něj Sradivari i jeho konkurent Guarneri o tajemství měkkého zvuku svých houslí nemuseli mít nejmenší tušení. Sami totiž vyrábí lepší i horší hudební nástroje, používají různé druhy dřeva. Tajemství připisuje například laku či dřevu, které se z Alp plavilo po řekách až do zálivu v Benátkách – čili do slané vody. I mimořádně studené klima v této oblasti na přelomu 17. a 18. století mohlo hrát svou roli. "Těžko uvěřit, že by celé tajemství bylo v solné lázni," dodává Kieza.

obrazek

Antonio Stradivari vyrobil za svého života asi tisíc kusů houslí. Do dnešní doby se jich dochovalo přibližně šest set. Jsou ve sbírkách muzeí i v soukromích rukou, některé vlastní úspěšné banky a pojišťovny. Často je mají zapůjčeny význační umělci. Hráli na ně například Josef Suk (model Duc de Camposelice Stradivarius, rok výroby 1708) nebo David Oistrach (model Oistrakh Stradivarius, rok výroby 1671 byl v roce 1996 odcizen, stále se nenašel). Nyní jedny používá Oistrachův žák Václav Hudeček (ale nejsou to ty odcizené ).
Model Stradivariho violončela General Kyd ex Leo Stern Stradivarius vyrobený v roce 1684 byl 27 dubna 2004 odcizen. Nalezli jej v kontejneru, pachatel si prý z něj chtěl udělat stojan na CD. Po třech dnech bylo violončelo vráceno původnímu majiteli Los Angeleskému filharmonikovi v místním orchestru. Jiné odcizené mistrovské kousky ale neměli to štěstí aby se vrátili ke svému majiteli.
Aukční síň Christie´s loni jedny stradivárky z roku 1707 model Hammer Stradivarius vydražila na rekordních 3 544 000 dolarů, což je přes 76 milionů korun.

obrazek

Králíček & sestra

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře