Expedice Rákos

1. říjen 2007 | 00.01 |
Expedice Rákos 2007
aneb kterak se ze Zvonka a Růži rákosníčci stali
Byly nebyly jednou dvě skautky a těm jednou pověděl jeden skaut, že zná akci, na kterou prostě musí jet. No a tak si ty dvě řekly, že by tam přece jenom mohly jet, že za to nic nedají a aspoň se nebudou muset o víkendu učit. A tak se jednoho krásného pátečního odpoledne sbalily a odjely vlakem do Rákosníčkova světa.
Ale pěkně popořádku. Ty dvě budeme dále nazývat jako Růža a Zvonek, Rákosníčkův svět bude prostě jenom Rákos a jeden skaut bude Fčela, ale o tom až později.
Tak tedy. Zvonek a Růža byly domluvené na 17:45 na Hlavasu, ale Zvonek jako obvykle dorazila tak 3 minuty před odjezdem vlaku a Růža jí jako obvykle desetkrát volala a stihla zařídit i lístky. A jako obvykle vlak stihly. A uháněly krásnou krajinou, městy, kolem polí a luk, až usoudily, že je ten správný čas vysednout a vydat se na cestu. Tento jejich plán jim ovšem zkazili skauti z Prahyyyyyyyy, co jim moudře poradili, aby jely ještě o jednu zastávku dál. A tak Zvonek a Růžou jely na jízdenku do Bučovic až do Nevojic, kde vystoupily a od pofidérního kluka sedícího ve dveřích vlakové zastávky s magneťákem v ruce a kapucí dostaly lísteček. Mluvím-li za Zvonka, musím říct, že si ze začátku myslela, že je to individium vážně zve na nějakou diskotéku. Pak se ale opodívala na lísteček a i přes to, že na něm bylo napsané "Technopárty – Jitřenka" pochopila, že to přece jenom byl skaut, a že sou tu správně. A tak šly a povídaly si se skautama z Prahyyyyyyyy o všemožných akcích až se najednou skutálely z prudkýho kopce a před nima se v plné své kráse rozprostřel rekreační tábor Jitřenka. U registrace dostaly pochvalu, že se se z Brna dostavily všechny a šouply je na chatku se slovy: "za chvilku k vám někoho přiřadíme". A tak si sedly a povídaly si co si nestihly říct ve vlaku, když v tom se otevřely dveře a už byli v chatce čtyři. Jistě ste si, milí čtenáři, všimli měkkého "i" ve slově byli – ano, je to tak. Přibyli k nim dva skauti prozměnu z Prahyyyyyyyy. A pak už byla jen chvilka, bylo 20:00 a mohl začít oficiální progam. A tak se ty dvě odebraly do dolní společenské místnosti, kde nastala seznamovací část. Notnou chvíli jim tam pletli hlavu s: " Zvonek - Zvonek, Béďa – Béďa", nebo: " Růža – Růža, Mrož – Mrož". Potom jim nacpali sirku mezi zuby a původní verze představování znějící: Já su Zvonek a su z Brna zněla: Há hu hvoneh a hu h hna. A další spousta a spousta takových her až nakonec skončily jako diváci reportáže s panem Andersonem vlastnícím společnost Symbion, která vynalezla helmu pomocí níž se divák stává přímou součástí pořadu.

Nápad vynikající, akorát zpočátku kapánek nefungoval, ale pan Anderson to chtěl přejít mlčením. Ale ještě předtím, než je pustily zcela vyčerpané do hajan, zahrály vylepšenou Karkulku, popily dobrý čajíček v čajce a ti nejčilejší si zahráli deskovky.

Ráno je probudila doopravdy hodně hlasité tuctucpadatuctuc. Tak hlasité, že bylo cítit jak se všechno třese a otřásá. A tak vstaly, aby se vzápetí dozvěděly že si mají jít ještě lehnout. Následovala nezbytná alébrž originální rozcvička. Celý odpoledne byly naprosto časově vyčerpaný, že se potkaly jenom jednou, protože jinak běhaly po lese a nakupovaly njerozmanitější ingredience k zachránění jakéhosi člověka, který jim jako jediný mohl říct informace jak se dostat k utajovaným informacím pana Andersona a jeho povedené firmičky. Na obědě se Růža moc nenaobjedvala, protože jí na počest uvařili zeleninu, kterou ze srdce nerada. Pak je čekala jenom chvilička volnýho času a následovaly workshopy. Dlouho předlouho se ty dvě rozmýšlely kam se připsat, až nakonec Růža zvolila Zdravovědu – maskování zranění, a Zvonek se rozhodla pro Hrátky s legem a Žonglování. A tak strávily další dvě přijemný hodinky. Růža se párkrát přišla Zvonkovi ukázat s rozřízlou nohou, boulou na čele a tvářičkama jak Marfuša a už volali na svačinu a následující program. A že stál za to.
Všichni rákosníčci se ocitli v tří podlažní budově společnosti Symbion a jejich úkolem bylo najít osm velmi důležitých terminálů a získat z nich všechny potřebné informace. Ale nic nebylo zadarmo. Zezačátku uplatňovali své peníze získané v dopolední "Chytrohře", ale jejich zásoby velmi rychle docházely a tak tu pro ně měl Junior připravené náhradní úkoly. Jenže společnost Symbion byla velmi bohatá společnost a tak na každém kroku číhalo nějaké nebezpečí ve formě nášlapných čidel nebo laserových paprsků. Ale nakonec se jim společnými silami podařilo najít všech osm terminálů a jejich snaha ukázat světu co je zač společnost Symbion byla zase o kousek vpřed. A tak si po dobré večeři mohli všichni zajít na takovou "malou romantickou" procházku lesem. Šli dlouho předlouho po družinkách se zavázanýma očima a jedním lidovedem (jak je psovod tak tu je lidivod), ve Zvonkovým případě ne moc vodičsky zdatným Fčelou. A tak se stalo, že Zvonek ještě s dalšíma šesti skautama končila až nehezky často v příkopu či se někdo přizabil o klacek. Nicméně i přesto došli k zdárnému konci někde uprostřed lesa, odkud se měli pouze podle GPSky vrátit na jakousi louku. Úkol to byl docela snadný, protože jsme se až na jednoho všichni shodli, kterým směrem vyrazit. A když nakonec všichni dorazili na danou louku, běželi se podívat jak policie zatýká (samozdřejmě díky jejich informacím) milého pana Andersona, který si na celý večer a noc objednal Casino. A tak aby to hloupě nepropadlo se všichni rákosníčci vecpaly dovnitř a radovali se, jedli a pili až do brzkých ranních hodin. Ale i Casino má svou zavírací hodinu a tak odpadlíci odešli spát a vytrvalci zvládli ještě prošoupat ponožky na velké Technopárty.
Ráno byli všichni účastníci jak přejetí parním válcem, nicméně po ranním brouzdáním rosou se všichni tak nějak připravili na následující velkou ufobitku na hřišti (Růžiny Rejoice by vám popovídaly). Ale pan Anderson se dostal z vězení a s velkou armádou bodyguardů se řítil přímo na Jitřenku aby se pomstil rákosníčkům za jejich šikovnost. A tak nastalo v táboře Jitřenka velké balení a loučení a už Růža se Zvonkem zase seděly ve vlaku a uháněly tou stejnou krajinou, těmy stejnými městy, polema a loukama. Ale se dvěma velkýma rozdílama. Odjížděly velmi PŘÍJEMNĚ unavené se spoustou nových zážitků a s tím, že se jejich Seznam kamarádů na icq značně rozrostl.
A tímto článkem bych Vám, milí čtenáři, chtěla říct jak jsou tyhle akce suprový, a i přes to, že zaberou hodně drahocenýho času a ještě drahocenější energie, stojí neuvěřitelně moc za to.
Loučí se s váma a přeje hezké podzimní dny Zvonek

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.4 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Expedice Rákos Šídlo 02. 10. 2007 - 19:08
RE: Expedice Rákos růža 03. 10. 2007 - 20:33